ulice Bendlova

Bendlova 1130/15, Liberec 1

Adele Königstein, rozená Schnitzerová se narodila 8. 8. 1892 ve Varnsdorfu. Byla dcerou továrníka Josefa Schitzera a jeho ženy Bedřišky. 17. ledna 1937 přišla rodina o manžela a otce JUDr. Rudolfa Königsteina. který se živil jako advokát a zastával funkci prvního viceprezidenta lóže Societé. Poslední kancelář před svou smrtí měl v paláci Dunaj. Rodina žila v Bendlově ulici čp. 15. Její mateřskou řečí byla Němčina, ale ovládala také francouzštinu a němčinu. Identifikovala se jako židovka izraelského vyznání. Na podzim 1938 opustila i s dcerou Liberec a v novém podnájmu v Praze pobývala od 29. 9. 1938. V liberecké bance měla údajně poukázky na 150 tis. Kč. Byla úřady 26. 4. 1939 shledána z mravního a politického hlediska jako nezávadná. Poslední známé místo bydliště před deportací byla Praha I, místo registrace v Protektorátu pak Praha VII, Veverkova 8. Deportovaná 24.10.1942 transportem Ca, č. 765, poté deportována do Osvětimi transportem pod označením By, č. 1678 (26. 10. 1942), zavražděna 26. 10. 1942 v Osvětimi.

Edith Königstein se narodila 6. 4. 1921. Poslední dobrovolné bydliště před nuceném přestěhování do Říší přiděleného bydliště bylo na Praze I. Zde žila s matkou od 29. 9. 1938. V červnu roku 1939 navštěvovala 18 letá Edith českou školu užitých umění na Praze II. Poslední místo v Protektorátu, kde Edith žila před deportací do Terezína, bylo na Praze VII, ve Veverkově ulici číslo 8. Deportována byla 24. 10. 1942 transportem Ca, č. 764. V tomto transportu bylo deportováno 1004 osob z nichž 888 se nedožilo konce války. O dva dny později, tedy 26. 10. 1942, byla Edith poslána transportem By, č. 1677 do Osvětimi. Celkem bylo transportem deportováno 1867 osob, z nichž pouze 37 přežilo. Edith zemřela v koncentračním táboře ve věku 21 let. 

Bendlova 1132/17, Liberec 1

JUDr. Jaroslav Rosenbach působil v Reichenbergu jako právník. Svou advokátní kancelář provozoval na dnešním náměstí Dr. Edvarda Beneše, č. p. 23 a také zastával funkci přísežného tlumočníka pro češtinu, němčinu a ruštinu.

Jaroslav Rosenbach a jeho rodina po zesílení antisemitských tendencí v Liberci v roce 1938 prchá na území Královéhradeckého kraje do obce Libníkovice . Odsud byla celá rodina přesunuta 25. 7. 1942 do ghetta v Terezíně. Přesun rodiny zajišťoval transport Ez-St_31, č. 115 a jednalo se o speciální transport pouze pro členy rodiny Rosenbachových. Následoval opět velmi zvláštní transport a to 1. 9. 1942 do estonského Raasiku (Transport Be, č. 2) a jednalo se o jediný transport z Terezína, který směřoval do Estonska. Zde byla celá rodina až na dceru Annu zavražděna při selekci po příjezdu.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze.

Blanka Rosenbachová se narodila 27. 6. 1896. Byla ženou Karla Rosenbacha a matkou 3 dětí. Prošla si všemi transporty společně s rodinou. Byla zavražděna nacisty společně s většinou své rodiny při příjezdu do Estonska.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Heřman Rosenbach byl mladší ze synů Rosenbachových. Byl transportován společně se svou rodinou z Libníkovic. Zvláštností je, že měl jako jediný z rodiny odlišné místo registrace v Protektorátu, a to na Praze VIII, V Mezihoří 6.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Karel Rosenbach, starší ze synů rodiny Rosenbachových si prošel peklem se svou rodinou během transportu na daleký severo-východ. Zemřel ve věku 19 let během selekce se svou rodinou.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Anna Rosenbachová jako jediná z rodiny Rosenbachových válku přežila. Bylo jí pouhých 15 let, když byla spolu s členy své rodiny deportována. Poté, co nacisté zavraždili jejího otce, matku a bratry, čekala Annu dlouhá cesta zpět z Pobaltí. Prošla si celou řadu koncentračních táborů v Estonsku, Polsku a Německu. Zde byla nucena pracovat v lesích, na poli, odklízet trosky a dokonce i pracovat ve zbrojním průmyslu. V táborech se musela kromě hladu a nelidského zacházení ze strany věznitelů také vypořádat s mrazivými zimami a krutou epidemií tyfu. Válku sice Anna přežila, nicméně její ztráta a utrpení, které prožila, ji mezi oběti holocaustu zahrnují také. I z toho důvodu má vlastní Stolperstein vedle těch, které patří členům její rodiny.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze.