ulice Bendlova

Bendlova 1130/15, Liberec 1

Adele Königstein, rozená Schnitzerová se narodila 8. 8. 1892 ve Varnsdorfu. Byla dcerou továrníka Josefa Schitzera a jeho ženy Bedřišky. 17. ledna 1937 přišla rodina o manžela a otce JUDr. Rudolfa Königsteina. který se živil jako advokát a zastával funkci prvního viceprezidenta lóže Societé. Poslední kancelář před svou smrtí měl v paláci Dunaj. Rodina žila v Bendlově ulici čp. 15. Její mateřskou řečí byla Němčina, ale ovládala také francouzštinu a němčinu. Identifikovala se jako židovka izraelského vyznání. Na podzim 1938 opustila i s dcerou Liberec a v novém podnájmu v Praze pobývala od 29. 9. 1938. V liberecké bance měla údajně poukázky na 150 tis. Kč. Byla úřady 26. 4. 1939 shledána z mravního a politického hlediska jako nezávadná. Poslední známé místo bydliště před deportací byla Praha I, místo registrace v Protektorátu pak Praha VII, Veverkova 8. Deportovaná 24.10.1942 transportem Ca, č. 765, poté deportována do Osvětimi transportem pod označením By, č. 1678 (26. 10. 1942), zavražděna 26. 10. 1942 v Osvětimi.

Edith Königstein se narodila 6. 4. 1921. Poslední dobrovolné bydliště před nuceném přestěhování do Říší přiděleného bydliště bylo na Praze I. Zde žila s matkou od 29. 9. 1938. V červnu roku 1939 navštěvovala 18 letá Edith českou školu užitých umění na Praze II. Poslední místo v Protektorátu, kde Edith žila před deportací do Terezína, bylo na Praze VII, ve Veverkově ulici číslo 8. Deportována byla 24. 10. 1942 transportem Ca, č. 764. V tomto transportu bylo deportováno 1004 osob z nichž 888 se nedožilo konce války. O dva dny později, tedy 26. 10. 1942, byla Edith poslána transportem By, č. 1677 do Osvětimi. Celkem bylo transportem deportováno 1867 osob, z nichž pouze 37 přežilo. Edith zemřela v koncentračním táboře ve věku 21 let. 

Bendlova 1132/17, Liberec 1

JUDr. Jaroslav Rosenbach působil v Reichenbergu jako právník. Svou advokátní kancelář provozoval na dnešním náměstí Dr. Edvarda Beneše, č. p. 23 a také zastával funkci přísežného tlumočníka pro češtinu, němčinu a ruštinu.

Jaroslav Rosenbach a jeho rodina po zesílení antisemitských tendencí v Liberci v roce 1938 prchá na území Královéhradeckého kraje do obce Libníkovice . Odsud byla celá rodina přesunuta 25. 7. 1942 do ghetta v Terezíně. Přesun rodiny zajišťoval transport Ez-St_31, č. 115 a jednalo se o speciální transport pouze pro členy rodiny Rosenbachových. Následoval opět velmi zvláštní transport a to 1. 9. 1942 do estonského Raasiku (Transport Be, č. 2) a jednalo se o jediný transport z Terezína, který směřoval do Estonska. Zde byla celá rodina až na dceru Annu zavražděna při selekci po příjezdu.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze.

Blanka Rosenbachová se narodila 27. 6. 1896. Byla ženou Karla Rosenbacha a matkou 3 dětí. Prošla si všemi transporty společně s rodinou. Byla zavražděna nacisty společně s většinou své rodiny při příjezdu do Estonska.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Heřman Rosenbach byl mladší ze synů Rosenbachových. Byl transportován společně se svou rodinou z Libníkovic. Zvláštností je, že měl jako jediný z rodiny odlišné místo registrace v Protektorátu, a to na Praze VIII, V Mezihoří 6.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Karel Rosenbach, starší ze synů rodiny Rosenbachových si prošel peklem se svou rodinou během transportu na daleký severo-východ. Zemřel ve věku 19 let během selekce se svou rodinou.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze. 

Anna Rosenbachová jako jediná z rodiny Rosenbachových válku přežila. Bylo jí pouhých 15 let, když byla spolu s členy své rodiny deportována. Poté, co nacisté zavraždili jejího otce, matku a bratry, čekala Annu dlouhá cesta zpět z Pobaltí. Prošla si celou řadu koncentračních táborů v Estonsku, Polsku a Německu. Zde byla nucena pracovat v lesích, na poli, odklízet trosky a dokonce i pracovat ve zbrojním průmyslu. V táborech se musela kromě hladu a nelidského zacházení ze strany věznitelů také vypořádat s mrazivými zimami a krutou epidemií tyfu. Válku sice Anna přežila, nicméně její ztráta a utrpení, které prožila, ji mezi oběti holocaustu zahrnují také. I z toho důvodu má vlastní Stolperstein vedle těch, které patří členům její rodiny.

Více informací o rodině Rosenbachových níže v příloze.

Soubor pdf. ke stažení níže je studií o rodině Rosenbachových z periodika Fontes Nissae.

Soubor pdf. ke stažení níže je z roku 2018 prosincové vydání zpravodaje Technické univerzity v Liberci zvaný T-UNI. Na straně 9 se můžete dočíst o životním příběhu Anny Rosenbachové.

© 2017 Katedra historie, Komenského 314/2, 460 01 Liberec
Unterstützt von Webnode
MIT WEBNODE ERSTELLT Mögen Sie den Blog? Schreiben Sie Ihren Eigenen. Mögen Sie den Blog? Fangen Sie mit Ihrem noch heute an. Wählen Sie ein Design, texten Sie mit Hilfe der integrierten KI und veröffentlichen Sie. Ohne Coding.